Mezinárodní soutěž VDO Praha 2015

V sobotu 14. 2. 2015 proběhl v Kongresovém sále hotelu Pyramida v Praze další ročník Mezinárodního soutěžního festivalu dechových hudeb.

Zúčastnilo se ho celkem 7 velkých dechových orchestrů, z toho 3 zahraniční (Itálie, Izrael, Německo) a 4 z ČR (Harmonie 1872 Kolín, DOM Němčice n. Hanou, DO ZUŠ J. N. Filcíka Chrast, DO ZUŠ Přelouč). Soutěž byla vypsána pro kategorie střední, vyšší a nejvyšší třída, přičemž 3 DO soutěžily ve střední a 4 DO ve vyšší třídě, nejvyšší třída zůstala, podobně jako v předcházejících dvou ročnících této soutěže, neobsazena. Každý orchestr přednesl v rámci svého soutěžního vystoupení skladbu povinnou, kterou byla 1. věta z Junácké svity E. Zámečníka (pro střední třídu), resp. 3. část z Komorní symfonie Z. Jonáka (pro vyšší třídu), dále pak repertoár dle vlastního výběru, a to v celkovém časovém limitu 25 resp. 30 minut. Výkony orchestrů hodnotila odborná porota ve složení: V. Blahunek (ČR), J. Šíp (ČR) a T. Wolters (NL). Bezprostředně po vystoupení posledního soutěžícího DO se uskutečnil seminář dirigentů zúčastněných DO se členy poroty. Poté následoval závěrečný ceremoniál festivalu - koncert Brass bandu Ústřední hudby Armády ČR a vyhlášení výsledků soutěže s předáváním cen (viz výsledková listina na našem webu).

 Nyní bych si dovolil uvést několik vlastních postřehů k této akci.

1/ Soutěžící orchestry

Z hlediska kvality předvedených výkonů jednotlivých orchestrů lze říci, že zahraniční DO byly v tomto ohledu spíše jen průměrné, jedinou výjimkou byl německý studentský orchestr, který se prezentoval kultivovaným a vyváženým zvukem i solidní interpretací, jeho slabinou však byl ne příliš vhodný soutěžní repertoár.

Z českých orchestrů zasluhuje absolutorium DO ZUŠ Přelouč, který dominoval celé soutěži nejen vynikající kvalitou interpretace, ale také velmi dobrým výběrem, vyvážeností i náročností repertoáru, sestaveného výhradně z původních skladeb. Absolutní vítězství patří přeloučskému souboru naprosto zaslouženě!

Orchestr z Chrastu, který soutěžil taktéž ve střední třídě, mě osobně velmi mile překvapil. A to nejen nízkým věkovým průměrem hráčů, ale zejména precizností ve všech hudebních činnostech, která je evidentně odrazem poctivé a důsledné práce dirigenta, jeho autority u hráčů a disciplíny při nácviku.

Vyšší kvalitě tohoto orchestru by zcela jistě prospělo rozšíření skupiny dřevěných dech. nástrojů (početně i nástrojově) a tím i vyvážení zvukových poměrů (dřeva vs. žestě), stejně jako důraz na větší zvukovou kultivovanost (žestě, bicí) a výrazově-estetické nuance hraných skladeb.

DOM Němčice n. Hanou, který soutěžil v kategorii vyšší třída, se prezentoval tradičně výborným symfonickým zvukem, vyspělou a procítěnou interpretací i vysokou náročností předvedeného repertoáru (zejména Nostradamus O. M. Schwarze). Významným pozitivem byla také kvalita výkonu a očividná zkušenost dirigenta tohoto orchestru J. Nováka. Nebýt drobných nedostatků v intonaci, souhře, či některých individuálních hráčských zaváhání, zcela jistě by tento orchestr sahal po zlatém pásmu i vítězství ve své kategorii!

Harmonie 1872 Kolín soutěžila, podobně jako DOM z Němčic n. Hanou, ve vyšší třídě soutěže. Oproti ostatním českým i zahraničním orchestrům však předvedla méně kvalitní výkon a jako jediný DO v soutěži získala „pouze“ bronzové pásmo. Její slabinou byl nejen poměrně nehezký, nekultivovaný, často nevyvážený, občas dokonce až lehce vulgární zvuk, ale také mnohé disproporce v intonaci, souhře, tempu, artikulaci, rytmu či frázování. Některé nedostatky předvedeného výkonu bohužel spadají i na vrub dirigentů tohoto orchestru. V souvislosti s prezentací Harmonie 1872 Kolín bych si však dovolil podotknout, že se mi nejeví jako příliš šťastné účastnit se takovýchto soutěží s orchestrem, který je nastavený na úplně jiný typ hudebních aktivit. V případě neúspěchu je pak frustrace hráčů, kteří na podobnou situaci logicky nemohou být připraveni, poměrně nežádoucím příspěvkem pro další činnost takového orchestru.

 

2/ Soutěžní porota

K výsledkům soutěže, tedy k hodnocení soutěžních výkonů ze strany odborné poroty, nemám žádné výhrady. Porotou vyhlášené výsledky se z hlediska pořadí, udělených pásem, vítězství v kategoriích, absolutního vítěze i dalších cen, naprosto shodovaly s (nejen) mou představou. Porotci projevili profesionalitu, tzn. odbornost i objektivitu, a patří jim za to uznání a velké poděkování. Významnou měrou tak přispěli k věrohodnosti i samotnému smyslu soutěže.

Kéž by to tak bylo na všech soutěžích DO v ČR!

3/ Povinné skladby

Asi nebudu konstatovat nic nového, když řeknu, že se jedná o „věčné“ a bohužel dosud stále nevyřešené téma našeho orchestrálního dechového prostředí.

Takže v souvislosti s letošní pražskou soutěží jen stručně:

Povinná skladba pro střední třídu (Junácká svita E. Zámečníka) – no, budiž…

Povinná skladba pro vyšší třídu (Komorní symfonie Z. Jonáka) – rozhodně NE!

Jen doplním, že mé stanovisko k povinným skladbám vychází především z toho, jakým příspěvkem z hlediska přínosu a jejich další využitelnosti pro naše DO jsou, či nejsou.

Za vedení SDOČR také slibuji, že se „posunem“ v oblasti výběru povinných skladeb pro naše mezinárodní soutěže v Praze a Ostravě intenzivně zabýváme - viz např. seznamy doporučených povinných a volitelných skladeb na webu SDOČR v sekci Pro členy.

Prosazení změny ve „filozofii“ výběru povinných skladeb bohužel není jen v naší moci. Věříme však, že v dohledné době viditelný posun nastane, pracujeme na tom!

4/ Organizace festivalu

 Pozitivně hodnotím posun termínu konání soutěže ze začátku ledna do poloviny února.

Soutěžní místnost je zejména z hlediska akustiky vhodnější, než tomu bylo v případě Národního domu na Smíchově. Naproti tomu sál v hotelu Olšanka, kde se soutěž konala loni, se mi zdál o něco lepší, a to ve více ohledech.

Pozitivní bylo i navýšení počtu posluchačů během soutěžních vystoupení, i když bylo publikum tvořeno především členy zúčastněných orchestrů.

Propagační materiály festivalu jsem nezaznamenal v podstatě žádné, velkým nedostatkem je také dlouholetá absence samostatných webových stránek soutěže.

Vyšší kvalitě a významu festivalu by určitě prospěla početnější účast našich (i zahraničních) DO, v tomto ohledu bych viděl jako přínos spolupráci s SDOČR – to ovšem záleží na vůli a ochotě pořadatele festivalu.

5/ Muziky, muziky

Nic proti skladbě Fr. Kmocha, ale na závěr soutěže velkých dechových orchestrů, které se dominantně zabývají symfonickou dechovou hudbou, se taková „tečka“ dle mého názoru prostě nehodí…

Petr Ciba,

předseda Svazu dechových orchestrů ČR

You have no rights to post comments

Přihlaste se